Co se to jenom s těmi lidmi stalo? Že kradou a zabíjejí, to tady nechci rozebírat. Je to veřejný problém, který pravděpodobně nelze nijak vyřešit, pokud na světě mezi námi budou stále žít hlupáci a sobci.
Ale co naše povaha? Jaká ta je? Už ani závist v sobě nedokážeme přemoct, a dojde to až tak daleko, že krademe cizí nápady, bereme si něco, co nám nepatří, přiživujeme se na práci druhých...
Je mi tohohle webu strašně líto. Nejsem, a nebyla jsem sice vlčice, nemám tak bujnou fantazii, abych se jí někdy stala, ale i tak cítím velikou lítost nad tím, co se téhle stránce stalo. Tolika lidem na ní záleželo, pro tolik lidí znamenala tak moc, jako jejich vlastní domov... A pak přijde nějaký závistivý hlupák a o ten domov je nelítostně okrade. Lidi by se měli víc zamyslet, než něco udělají. A obecně by se měli nad věcmi víc zamýšlet, protože často dělají věci, které ani nechtějí, říkají věci, které říct nechtějí...
Ale zpět k tématu.
Asi nejvíc je mi líto, že na tomhle webu byla strašná spousta práce, která po tom útoku všechna zmizela, tak rychle, že by člověk nestačil ani mrknout.
Není vůbec jisté, že si tenhle můj příspěvek někdo přečte, a ještě nejistější je, že má vůbec nějaký smysl.
V poslední řadě bych se chtěla obrátit k někomu, kdo se podílel na zdokonalování stránek, a taky na člověka, který má srdce na pravém místě.
Miri... je mi líto, co se stalo. A stejně tak je mi líto, co se děje. Nelíbí se mi číst ty komentáře, ve kterých tě urážejí lidi, kteří tě ani neznají. A ještě víc se mi nelíbí, že ty urážky bereš vážně. Myslíš si, že jsi taková? Vsugerovali ti, že jsi arogantní, sobecká mrcha, co se jenom vytahuje. Ale...proč bys jim měla věřit? Věř raději mě. Příteli. Příteli, který ti říká, jak jsi úžasná.
A teď se obrátím ke všem ostatním vlkům, kteří tady kdy byli. Obdivuji vás, protože i když máte lidské tělo, v hrudi vám bije vlčí srdce, a vy se nevzdáváte. I když jste možná jiní, nebojíte se to přiznat. Nebojíte se žít život, jaký žít chcete, nedbáte na žádná omezení... Tím se člověk stává géniem. Když vyhraje sám nad sebou.
Snad jsem alespoň trochu pomohla, pozvedla sebevědomí, utěšila...

S pozdravem,
_____________

P.S. Možná se až zbytečně strachuju, ale nejdou mi otevřít stránky nové smečky. Nevím, jestli je něco špatně s mým prohlížečem, nebo nedejbože se mnou, ale web se mi nezobrazuje. Možná jenom šířím poplašnou zprávu, ale nevím, jak jinak vám dát vědět. Nerada bych, aby se znovu opakovala ta situace.